víkend v Encarnación, aneb " tak to tady šlape"

Sobota...slunečno...co s tím? Koník řehtá v ohradě, bajk se třese v zahradě...přijímám pozváná a vyrazím tedy na bajka do Encarnación. Dvě hodinky jízdy bezpečně zaručí mé červené zabarvění, šlapu o 106, žene mě představa 3 dnů v Encarnación strávená v přítomnosti super lidiček. V duchu dávám zapravdu Jindrovi, co tu učil přede mnou..je vlní se to tu:-)Cestou pochopím spoustu věcí, jak se to tu má na silnici: větší má přednost, kdo jede rovně má přednost, na křižovatce vždy zastav - ty přednost nikdy nemáš, červená na semaforu = zelená, hierarchie na silnici: "největší, větší, velký, menší, ještě menší, motorka, vůz tažený koněm, vůz tažený oslem, kůň, osel, cyklista, chodec. zástěrky kamionů mi jsou vějířem před pusou...neuhnou opravdu ani o píď..kuráž to chce, kuráž!" Se slovy "nikdy víc" dorážím do cíle("nikdy víc" porušuju už druhý den), páč v neděli ráno se kluci pustí do servisu mého bajka a náhle je z odřeného oslíka dostihák... a tak nasedá "tým Encarnación"na bajky( myslim, že toto jméno klidně můžem používat, jiný tým na kole tu skoro jistě není:-) a vyrážíme. Užívám si, že někdo za mě rozhoduje na křižovatkách a spolehlivě mě přepraví přes hustou dopravu až na konec města. Nejdřív mě napadá, že jedem pomalu...teplota je na cca 35 stupnich..postupne splha na skoro 40...napadá mě, to je super, že jezdí - "na pohodu"...(tuto doměnku mi vyvrací hned druhý den, kdy pochopím, že ten první si mě proklepli..dospěli k názoru, že můžu jet rychleji a tak se jelo). V cíli nás čeká zbytek rodiny a přátel, grilovačka a bazén..co víc si přát? Po několika Tereré různých chutí, barev a bylinek vyrážíme na procházku do "lesa"...cestička tam ale už není...něco přeskočíme, podlezem..přebrodíme a ostražitě naslouchám výklad, kde se skrývají hadi. Naštěstí přes den je nevidno..tak cucám tereré a šlapu. Večer nám okoření Truco, vůbec netušíc co mám za karty, mastím a užívám si štěstí začátečníka...to víte, druhý den mě opustí. Druhý den omastím den krajanům bramborákama a hurá na bajky..tentokrát k Paraná...navečer se pustíme do češtiny...loupnem Erbenova Vodníka z Kytice...a tak to tady šlape...posuďte sami z fotek na rajčeti

Ahoj a Espana!
Todo anda muy bien acá! Este finde hize un viaje a Encarnacion, fui de byci...que es muy aventuroso...casi lo mismo como escalar sin cuerda:-)
Las reglas esán claras - el grande tiene preferencia, luego es el más grande, siguen: grande, menos grande, pequeno coche, moto grande, moto, moto pequeno y finalmente la bicy...claro que no importa, cuanta gente usa una moto...por ejemplo hoy encontre un muchacho jovencito conduciendo, su madre atras, su hermana atras de su madre, esa tenía un perrito en una mano y su bebe en otra..pero eso no es todavía nada, cree o no cree...el primero en esta línea en la moto no fue el muchacho, sino su abuela:-))
El finde pasé estupendo...con la familia de Marek. fuímos al campo y allí me llevaron los muchachos por un camino " de imaginación(no havía)" a ver el "bosque"...:-))
Pues, acabo de volver a Coronel Bogado...fui a ver el caballo y aprendi, que hay que aprender trabajar con el laso...el caballo no sabe que no es vaca...así que tardé una hora corriendo atrás de las vacas blancas y el caballo...que (creo yo), pensó que era también una vaca. Voy aprender, como los del Western movies:-)
pues...estuvo quaí! como se dice...hasta los cojones:-)))ahoj, J

je to tady!!!

Než vysvětlím, co je tady, ráda bych z celého srdce poděkovala Julovi z Olomouce, který se momentálně toulá po Indii a uživá si svého snu - nebot´ právě díky němu se splnil i ten můj:-))a to dnes:-)
V dětství jsem to psala Ježíškovi na lístek a ten pečlivě šoupla za okno a doufala, že pod stromečkem ho najdu..ale nikdy tam nebyl. K narozeninám jsem si taky nepřála nikdy nic před ním, přestože už dobrých deset let to ani nevyslovuju..páč by se smáli:-))Však to všeci známe..takovej ten sen co víte, že je velkej, že je váš a jednou se splní..jen nevíte kdy a jak...
a ted´ je to tady:-) jojo, možná někdo z vás už tuší. Je tady, živej, krásnej, bílej a můj..alespoň po tu dobu, co tady jsem já:-) Dnes jsme rejdili po pastvině a je to sprintér.to je for sure:-) a protože tento pocit nejde popsat, tak vám všem jen chci říct, máte-li taky nějaký velký přání..tak při první příležitosti do toho jděte! chich..foto na rajceti

Hola Espana!

Hoy pasó una cosa, que tengo que deciros...mi sueno de la vida se cumplió..ni sé escribir lo..escrivo y borro..escrivo y borro:-) pues...desde pequena lo he deseado...y el momento vino hoy mismo:-)
Tengo mi cavallo:-) si, es asi...un cavallo blanco..un padrote...que corre como loco...antes corría carreras..y ahora es mazito como un gato...y majo, majito es! Si teneis un sueno..grande, pequeno..real, surreal..da igual:-) si lo quereis mucho, se va realizar:-)..foto en sususenka.rajce.net

Cesta zpět

Vyrazila jsem na kolo. Už po prvním – krátkém výletě jsem ale plná dojmů a především poznatků…vyrazila jsem na krátký výlet „stále rovně až k vodě“. Pěkně po lehkém obědě jsem naplnila láhev, vybavila se vším co jsem považovala za nutné( v mém případě je to čelovka – ztrácející se typy jako já nikdy neví, kdy se vrátí) a vyrazila.
Už po půl hodině jízdy jsem začala vnímat první nedostatky…poznatek č.1 – bez šátku či čepky – nikdy nikam. Č.2 - Do láhve s vodou bych silně doporučila jakoukoliv tekutinu…ale v pevném skupenství – hrouda ledu ideálně, neboť po půlhodince jízdy z ní stejně bude teplá brča. Také nutno upozornit na popásající se krávy…nástraha zde není kráva, ale ten špagátek přes který přejíždíte když ji míjíte…od napnutí špagátku častokrát krávě schází pouhý krok…důsledek tohoto kroku netřeba rozvíjet (že Iky?). Dále bych se ráda zeptala, jestli si někdo myslí, že existují nafukovací chodidla, která se nafouknou a pak opět stáhnou dle vlastních, na mě nezávislých, biorytmů? Jestliže potom ne, může mi někdo prosím vysvětlit, JAKTO že jsem si koupila za sebou 3. pár bot, který mi v obchodě seděl a při použití venku zjistím, že jsou malý? Není mi to jasný a s nostalgií vzpomínám na šuplíčky ve Vodní ulici u Bati, kde jsem nohu prostě šoupla a paní prodavačka už věděla jakou botu potřebuju…jenže pak noha vyrostla z rozsahu těchto vzorníčků…a já jsem v pr…
Dalším poznatkem, který mi zatím není zcela jasný…je způsob orientace v terénu bez mapy. Předem jsem si nastudovala nějaká moudra o rozdílu použití buzoly na S a J polokouli a obohacená vyrazila to zkusit…musím říct, nemám v tom moc jasno a jsou dvě možnosti, teda tři: a) tato buzola není vhodná pro použití na J polokouli B) já nejsem vhodná k použití buzoly a konečně za C) je to rozbitý. Každopádně jsem rovinatý terén paraguayských pastvin zařadila do kategorie: alá hradecká Byřička. Terén je protkaný sítí cest, které spolu svírají pravý úhel…na křižovatkách není povětšinou nic výjimečného, ono tam totiž na rozdíl od Býři není vůbec nic…posuďte sami z názorné mapky, kterou jsem si po cestě vytvořila…vracíme se opět k základním postupům orientace v terénu – slunce. Jak ve Vinetouovi, když hledali jeskyni Apačů…slunce svítí do pravého ucha cestou tam..takže zpátky? Co? Nic…
A tak se dostáváme k nutnosti mít především čelovku..ikdyž tady ani ta není nutná, svítí tu jen málokdo. A tak ráno hop do malých bot, čelovku na čelo, led do petky, čepku na hlavu a jede se…čekejte info z dalších výletů...každý další report totiž značí jediné – že jsem našla cestu zpět.

el amor puro

Mám nového kamaráda, teda kamarádku:-) je hravá a jestli mi neuteče, to se teprve uvidí..zatím si ji vydržuju na svých tvarohových koláčcích...popravdě už jí "spadly" taky dve empanády..ale to je vše!Téda kromě těch masových kuliček..ale to je fakt vše..jinak je před domem jistě z čisté lásky.

Hola a Espana! Quiero comunicar os, que tengo una nueva amiga aca! Ella me adora a mí y yo adoro a ella...pero la verdad es que su sentimiento viene de la tripa:-)a ver si se quedará cuando se me acaben las empanadas:-))
(más fotos de la escuela + mi piso y la perrita en sususenka.rajce.net)

dnešní harašení

Víc koní

Dny tu letí jako voda…ráno mě brzy vzbudí cikády a hluk motorek s odšroubovaným tlumičem, což je strašně cool…ale mě to nevadí, páč stejně nechodím spát se slepicemi
Ti krajané, které jsem zatím poznala, jsou moc v pohodě lidičky…a už se těším na výuku. Žije se tu v poklidu…tempo do pohody, lidi do pohody, moc příjemný. Dnes jsem se dala do práce…připravila učebnu, napsala třikrát nanečisto a dvakrát načisto českou abecedu a výslovnost para los espanoles…nakoupila pomůcky…a pro na první hodinu plánuju upéct babiččiny nenapodobitelné vdolky(volím nápovědu – přítel na telefonu – máma). Toto obnášelo objednat v obchodě tvaroh..až dnes podojí, tak ho připraví…a ve středu můžu konat. Podávat je budu s našou slivovicou..tím nic nepokazím.
Ráda bych sdělila mým capoeiristům, že jsem začala trénovat. Sice zatím sama, což nevadí, když je co pilovat…ale prostory mám úžasný – klimatizovaná třída či dvorek. Většinou jsem venku, pěkně navečer, přes den by mě kleplo…a povím vám…je to paráda! Kdo bude mít cestu do Brasil…estou acá esperando os..
Taky bajk už se třepe v koutě. Ještě sehnat mapu…páč kdo mě zná, tak ví, že s mapou se ztrácím mnohem spolehlivěji (že jo, Stánička?).
Ráda bych se s vámi podělila o své první setkání s pro mě absurdně největším postrachem a to s pavoukem. Ano, je to tak…ač mě všichni ubezpečili, že velcí pavouci jsou jen na poli a v lese, jsem při své podvědomé „Check in spider akci“ zmonitorovala opravdu luxusní černý exemplář pod knihovničkou…moment, probíhá checking…ok, opět zpět. Co jsem udělala? Chvíli panikařila a mluvila sama pro sebe: „Máme problém, jééé, to je problém. Co budeme dělat? Néé, co budeš TY dělat?!(v tomto momentě jsem přešla do osoby první a uvědomila si, že tento velký macatý problém pod knihovničkou musím vyřešit JÁ!! ) Tak jsem se tomu postavila čelem...chňapla jsem telefon a utekla na ulici…odhodlaná spát klidně i tam. Váhavě vytáčím číslo kamarádky Marty, nenápadně vyzvídám co ona tropí a když zjistím že je doma, tak jí vesele oznámím můj velký problém, stepujíc před domem. Načež Marta přispěchá (naštěstí bydlí jen za rohem) a statečně se smíchem pavouka odstraní..já stále přešlapuju a komunikuju z venku. Marta mi následně vysvětluje, že to je v pohodě, že se neobjevují každý den…a že prý ani nebyl velký, že jsou větší a že mi nic neudělá, protože to jsou pavouci, co přichází většinou kanálem (na zahradě mám tři!)a co rádi požírají kuřátka…no, uznejte sami! Nebo spíš samy! Uklidnilo-by vás to? Zasmály jsme se (já trochu křečovitě) a Marta odchází…a vše je “v pořádku“. Hnaná svojí schýzou, nelením a vyrážím na dvorek s eurofoliemi a izolepou, kanály pečlivě zakryju a po všech stranách přelepím. Ucpávám vším možným skulinu pod dveřmi, a tak tu sedím na židličce a bolí mě břišáky, páč mám nohy ve vzduchu…a monitoruju stěny i podlahu…taky postel odstavím a moskytiéru pořádně vypnu…srkám tereré a dám si víno..ať spím jak dudek a vůbec, lidičky…proč pánbůh neudělal místo pavouků třeba prostě jen víc koní?

brním...

Včera po návratu z večeře od Mašků jsem stála v pokoji a mávaje rukama se snažila zjistit, co mi to je, že se celý svět odehrává na pásce starého filmu, který se seká jak obraz na technu v Esku. Snažila se vzpomenout, co jsem za ten den snědla, či vypila, co by mohlo způsobit toto rozostření mysli…po dlouhém pátrání jsem zjistila, že tento mimostav mám jen v pokoji kde spím…ukázalo se, že je to vadným neonem na stropě…není problém, řikám si, vše umííím, vše udělááám…druhý den sem si to štrádovala šťastně s vínovou retro lampičkou, kterou mi přenechali Maškovi. Lampička, sic ne nová, ale zato zachovalá a stylová však večer svítit přestala…já, nabitá energií “Vše umííím“ kterou jsem získala téhož dne po opravě garnýže…jsem se tedy pustila do řemesla dosud nepoznaného a začala experimentovat. Výměnu žárovky zvládnu…ale nic. Běhám tedy s lampičkou, kterou tak chci od zásuvky k zásuvce v naději, že v té další je elektřina lepší...ale nic. A tak rozložím lampičku a začnu se v ní znalecky šťourat nožíkem.(samozřejmě že je vytažená z elektriky!!!Dyť by mě to jinak koplo!) Po pár pokusech odstraňuji izolaci a propojuju drátky - lampička zasvítila…“Juchů, jojo, umím všechno…oheň rozdělám, slepicu oškubu, v lese se neztratím, pár uzlů si pamatuju a taky jsem si dnes spravila tu garnýž! A říkám si, však jsem kdysi chodila s elektrikářem, né? Tak snad něco umím, ne? Tak ji přesunu zpět na stůl, připojím, rozsvítím…a najednou se já a lampička vzdalujeme od sebe rychlostí blesku, přičemž odhaduju že vzhledem k poměru váhy mě a lampičky, já letím asi 100 krát rychleji do vedlejšího pokoje, zastavuju se až o skříň a povím vám, ta elektrika je asi všude stejná. A tak tady brním…

Fotky

Fotky budou na rajčeti...link je tady, v galerii. Ještě se rozkoukám a začnu trochu dokumentovat..tak adiós...

Bon soir, Paris..

Hodina rezervy k prestupu v Paříži se ukázala být málo...Air France odkoukala některé manýry Českých drah..a tak měla tradičních min.60 minutek skluz už v Praze. Chvíli to vypadalo, že ještě jeden večer toulnu Prahou...vyslechla jsem si výklad toho jak jednat, až mi to uletí a že to vlastně nejde stihnout, ale nakonec jsem se rozhodla vyrazit na štaci a hurá do Paříže. S dalsimi dvěma, co to nemohli stihnout jsme se domluvili na schůzku v hotelovém baru na pařížském letišti, sotva letadlo dosedlo jsme protestne zacali balit, utáhla jsem tkaničky, nasadila potničky:-)), start - nízký..letušák mi jen tiše pošeptal: " Run!" a tak jsem běžela...a běžela...z terminálu na terminál..ono 4 minuty na přesun je dost málo:-)...při slalomu na check-in mezi nataženými pásy a sloupovím už fandili všichni kolem..a fandili...ale - "boarding closed" me cekalo. A tak jsem tam stála, vydýchávala svůj osobák a mrkala a vysvětlovala..až jsem si vymrkala přístup do letadla..."Au revoir,rodinko,přátelé, jejich přítelkyně a přítelové, pozemšťané i mimozemští:-)"

Despedida na Plzeňce...mázlá jako večer samotný

Diky vsem kdo prisli v sobotu do kromerizske plzenske pivnice...a taky je druhy den bolela hlava. Pridavam par fotek, neni co komentovat:-)..fotky jsou rozmazane, stejne jako ten vecer, v jehoz zaveru si pamatuju jen zachvat smichu s Evkou doma, nad talirkem plnenych knedliku se zelim...