Hoy no vamos poder terminar....

Odtahovka prijela druhy den v poledne. Vytahla Pandoru na nosnik a frrr do Salta/jsem to rikala, ze dojedem.Ale takto?/ Odtahli nas do nejblizsiho servisu, kde nas pan mechanik presvedcil, ze to zna, ze mel taky takovou karu. Za 5 dni to bude sakumpykum hotovy a drahy to nebude. No parada...zaradovala jsem se. Vsichni tri jsme se presunuli s kolama do kempu. Dusne, parne odpoledne bylo podezrele tiche, jako by se neco hnalo. Navecer jsme uvazali Lolu u stanu a vyrazili do servisu pro spacaky a obleceni. To uz papousci litali hoodne nizko/delam si, samozrejme, srandu. Papousci, jak znamo, pred destem nizko nelitaji.chacha..ehm./
Cestou do centra ¨to¨ propuklo. Behem hodiny bylo centrum pod vodou, uvazla auta, lidi...kolaps. Neslo jit ani tam, ani zpet. V posledni minute jsme sehnali aslespon deku a po hodinach brodeni se dostali zpet do kempu. Tam nas prece cekalo to jedine suche misto na zemi. Jake ale bylo prekvapeni, kdyz jsme nasli utrpenou promoklou Lolu u strhnuteho stanu. Dovnitr se nedostala, ale umoznila cestu bahnu…na jehoz hladine plavaly zubni kartacky, kniha a vecicky kdysi suche. Co vam budu povidat - noc v bahnitem stanu na WC s ostatnimi vyplavenci byla bezesna.
Za 2 dny nam mechanik zacal sdelovat ¨novinky¨. Chybi toto a tamto, ale pujde to. Za 5 dni jsme vyrazili pro auto, 7 hodin cekani u servisu zakoncil slovy: ¨Hoy no vamos poder terminar.¨/ Dnes uz to nedokoncime./ V desti jsme vyrazili zpet do kempu. Toto se opakovalo dalsi tyden cca 4x. Rychlost prace pana Mamani a jeho syna byla neuveritelna. Jeden sroubek – mluvi po telefonu, druhy sroubek, jde na WC, pak zas telefon, pak navsteva. No a pak uz se zavira…
Jejich badani nad motorem TORKI 1600 bylo zjevne. Podobali se skupince badatelu, kteri dostali do rukou UFO motor. Po 10 dnech byl motor slozeny. Problem je, ze naopak. Ano, slozili ho naopak. Tiche suskani bylo zakonceno vetou: ¨Hoy no vamos poder terminar¨.
Po 14ti dnech jsme konecne donutili mechanika vydat Pandoru. A tak jsme o pulnoci dostali Pandoru, zaplatili mnohem vic, nez je zdravo a rano jsme obehli servisy a zjistili, ze nas pekne ¨natahl¨. Po neuspesne a nikamnevedouci hadce jsme vyrazili smerem do hor, v dobre vuli- ted uz to bude vse fungovat. Po 100 km a trech brodech jsme uvizli v rece. Ridic traktoru, kteremu jsem pres jeho kokou nabitou pusu nerozumela ani slovo, nas z reky sice vytlacil, ale stalo me to urvany narazniky a rozbity zadni svetla. Neco drmolil o tom, ze me vytlaci. Driv nez jsem se rozkoukala, uz byl opreny zezadu do Pandory, ozvalo se krup..a bylo. Mlha halila pry nadherne udoli, rekou stekal olej z Pandory. Ten olej, co po te drahe oprave uz neunika…poprve bliklo cervene svetylko OIL. A jedem nanovo. Hory byly uzasny, bikovani v Cachi, kaktusy posete planiny a hory. Krasa. Nasleduje 200 km jizne do Cafaytate. Vse po prasnych zpevnenych silnicich, dechberouci krajina rudych, sedych a zlutych bahnovitych utvaru. V Cafayate jsme okostovali vina, doporucuju mistni vynikajici Torrontes. Olej jsme trpelive dolevali kazdych 100 km. Nasledovala cesta do Salty, navsteva uradu ochrany spotrebitele a dalsi hadka s mechanikem. V 11 v noci nam sdelil, ze : Hoy no vamos a poder terminar¨. Lilo jako z konve…a ja penila. Dalsi presun do kempu. Za dalsi 3 dny nam konecne vydal auto, ted pry uz to bude fungovat. Dojeli jsme 200 km severne do Tilcara/uzasna vesnice v horach/ a tam znovu zasvitilo rude OIL. Prozkoumali jsme okoli a vyrazili zpet do Satly, tentokrat jsem ale na mechanika vylila vse. Servis se otrasal v zakladech, Susenka radila jak nikdy. Po celem dni stravenem ve dverich servisu nam pan mechanik v11 hodin v noci oznamil, ze : ¨Hoy no vamos poder terminar ya¨. Co byste na to rekli? No, ja si ani nepamatuju, co jsem rekla…ale bylo toho moc. Kazdopadne jsem si stoupla do dveri a rekla mu, ze dokud to nedodela, ja se odsud nehnu.
A tak jsme vyrazili zpet na sever s tim, ze se do Chile podivame alespon na par dnu. Pandora dojela 250 km a tam pri stoupani do And zdechla. Otocili jsme ji smerem dolu a svisteli do nejblizsiho servisu. Funguji jen dva cylindry. Dalsi dva ne. Proc? Udelali spatne rektifikaci, spatne slozili motor, nekalibrovali nic a tak se to vse rozbilo. Rozbili take zamek ve dverich a nejde dat jednicka. Olej stale kape . Strucne pro laiky: pan Mamani je totalne mimo.
V provincii Jujuy jsme zustali par dni bajkovat a poznavat, coz byla taky parada. Jelikoz je obdobi destu, je bezne, ze po dvouhodinovem stoupani a prechazeni nekolika sesuvu dorazite k mistu, kde je misto silnice jen hluboka jama. Na nacvik brodeni rek na kole taky super obdobi. Juch.
Abych ale uvedla aktualni situaci. V Jujuy nam poradili, at vyrazilme do Bolivie. Tam jsou Pandory pry bezne. A tak zdravim z Bolivie. Do Chile uz nedojedem…ale to nevadi. Pandora je u mechanika a venku je prutrz mracen…pockame nez opadne voda a snad pujde prebrodit do servisu. Tak se mejte hezky a za tyden uz z Paraguaye. Pokud dojedem….chachaaaa

a hajzl stale nespadl...

Znate prislovi: Na posraneho i hajzl spadne?
Dva mesice volna lakaji k uletum...a tak jsme ja, Virgiak a Lola vyrazili na cestu v zanovni modre Pandore/Volkswagen combi, 1971/. Cil cesty byla severni Argentina a Chile. Dokumenty k prepisu Pandory na me jmeno byly v Asuncion uz tri mesice a po mem prijezdu z rodne kotliny tam, k memu prekvapeni, stale byly.
Proto jsme zabalili saky paky a vyrazili presvedcovat uredniky do Asuncion, ze takto teda ne. Byl to ukol nelehky, Pandora byla zarazena do supliku - observada. Tamn konci vsechna auta, kde neco nesedi. Tady zacina cely kolobeh nanovo, trva to 5 tydnu. Takze jsem zacala na urednicky tlacit, kazdy den nanovo do centra a presvedcovat, znovu na overeni znacek,znova presvedcovat. Clovek tak pozna mnoho lidi na nejvyssich postech, ale je mu to, alespon tady v Jizni Americe, k nicemu.
Po tydnu v Asuncion jsem stastne vykracela z uradu s papiry od auta a vyrazili jsme. Pres argentinske Chaco, prumernou rychlosti 65 km za hodinu smerem do And. Je to moc set kilometru roviny...jeden by si skoro myslel, ze se tam nemuze nic stat. Ale to nam s Pandorou nehrozi. Pandora nefunguje jen jako priblizovadlo, ale take jako vynikajici fitness centrum. No zkuste nekdy sami roztlacit kombi, moc to nejde. Pandora ma navic rada pri roztlacovani velkou rychlost, cestujete-li dva a pes...tak je to ukol dosti obtizny. Probihalo to tedy zhruba tak - jelikoz Lola odmitala/a stale odmita/ spolupracovat na roztlaceni auta, tak Virgiak tlacival zezadu, ja po boku a v momente nabite rychlosti jsem spesne naskocila do Pandory, lupla tam dvojku a blum blum blup...a nic. Nekdy jsme teto posilovny meli na slunicku vice nez hodinu, nekdy nakopla za deset minut. Kazpopadne byl jakykoliv dalsi posun oslaven revem a zpevem z okna. Hejna papousku vylekane vzletla, kdyz ozvalo se udolim: A jedeeeem...
Po cca 800 km zacaly ale dalsi mouchy. Pandora zacala ztracet olej. Na 300 km ztratila 5 litru. Tak jsme trpelive dolevali, az jsme se dostali v 11 hodin v noci na 10 km od nasi prvni destinace - Salta, Argentina. 10 km od Salty ale Pandora hekla a zdechla. Prijela odtahovka, tu jsme ubezpecili, ze to pujde, ze uz to zname...a opravdu, po hodine snahy, se nam podarilo dostat Pandoru opet do chodu. Projeli jsme celnici a po cca 6ti km zavonela spalena elektrika, vypla svetla a byla tma. Prenocovali jsme u krajnice a rano nas odtahovka hodila do servisu. Jestli si myslite, ze toto jsou trable, tak pozor, ty teprve zacinaji. Protoze...a to az priste.