Tak jsem opět v Paraguay. Nebylo to ale zdarma. Z Kroměříže jsem vyrazila nabalená pečlivě, s nákladem 45 kg + 2 řízky s chlebem a okurkou. Vše šlo dle plánu, až do Olomouce. Zde jsem totiž nastoupilado vlaku na Prahu, na kterém bylo napsáno Žilina. Že jsem si nevšimla? Ale blbost, všimla. A tak pan průvodčí se ptá: " A nevadí Vám, že jedete na druhou stranu?" A tak jsem se mrkla do Hranic na Moravě a byla jsem ráda, že mám ty řízky dva. Nevadí, jede se dál podle plánu. Tedy až do odbavení to tak bylo. Tam mi aktivní slečna oznámila, že váha u nás doma váží blbě, a to o cca 8 kg. První co mě napadlo bylo: " A kolik teda že to vážím já? No nééé!" Zahnala jsem chmury a jala se vyskládávat Radegastíčky, Plzničky a Budvajsříčky a hořtice různých chutí a vůni do náruče kamarádovi, který prostě splňoval zásadní předpoklad pro toto dědictví, byl ve správný čas na správném místě. " Na zdraví, Opice!"
V Buenos Aíres jsem hned na recepci hotelu zjistila, že tento hotel "is heterofriendly", což jinak řečeno znamená, že heterosexuálové jsou také vítáni. Rozhodně tam po mě nikdo mlsně nekoukal:-)
Druhý den mě čekala třešnička na dortu. V letadle do POsadas nám oznámili, že podmínky v destinaci, ani po cestě nejsou teda vůbec ideální a že nás budou informovat. Jinak řečeno: Milí pasažéři,bude dobrodrůžo!Těšila jsem se na kávičku a sušenku, kterou jsem si nechala zajít, když nám po půlhodině letu oznámili, ať se laskavě usalašíme v sedadlech, zapnem a že kafičko nebude, páč prostě letíme do bouřky. Následovalo pár podivných kreací, náhlých vzletů a sletů a byli jsme nad Posadas. Už jsem se zálibně koukala do vln řeky Paraná. Ano, do vln. Do vln? Cože? Do vlny řeky? Co to je za blbost? Najednou se blížíme zemi, letadlo se podivně třepotá a naklání a když už jsem měla stromy skoro na dosah, zařvou motory a já se cítím jak na centrifůze, svištíme zase nahoru. Pilot nám oznamuje, že vzhledem k povětrnostním podmínkám se nepodařilo přistát, ale zkusí to prý znovu. Pche, super..tak jedéém! Druhý pokus byl ještě záživnější, páč mě napadlo, kolikrát to asi může zkusit, než mu dojde palivo? Byli jsme teda ještě o kousíček blíž, ale zas to nevyšlo...tamtadadááá..letíme teda přistát do Foz de Iguazu. V okýnku se mi vzdaluje Encarnación a letím znovu za vodopády. Chjo! Čtyřhodinové čekání na verdikt areolinií, zrušení letu, cesta busem do Posadas..tamtadadá...po 14 hodinách jsem se dostala do cíle. Hurá! (fanfáry)
