Sny se mají plnit...a tak když jsem vyrazila na nákup. Po dlouhém přebírání padla karta na béžový Volkswagen kombi, mé snové auto. Moje znalosti aut nesahají dál než ke značce Wartburg, přizvala jsem si k nákupu tři muže, kteří měli být mi technickou oporou. Protože můj postup při hodnocení auta je: "Jéé, to je krásný, krásný - béžový a jak se leskne..krásný, to chci!" Ale ono to ne vždy stačí. No ale ono ani ti tři muži někdy nestačí..není to totiž jen tak.
Ono to bylo tak:plácla jsem si s chlapíkem a vytasila 15500000. Více, než bylo v plánu, ale což, je přece krásná, ta kombi, ne? Vyrazili jsme ve třech na cestu z Asuncion do Encarnacion, tam už se projevily první nedostatky. Hlavní problém byl, že kombi jela kam chtěla...a to naprosto. Udržet ji na silnici byl opravdový kumšt a musím vzdát hold Mansonovi/který to celé odřídil/. " Bravo, Manson"! Cesta samotná byl nezapomenutelný zážitek. Několikrát jsme o pár milimetrů minuli policistu, protože kombi prostě jela, kam chtěla. No nic, dám ji opravit. Vrazila jsem tedy do té krásky další 3 mega a juchů na technickou. Ať už je ta krasavice moje! Technik nakráčel s bruskou a brousil a brousil, až zbrousil svár u čísla karoserie..tadadam tam. Takže jsem zase vycouvala z STK(mimochodem jsem po cestě přehlídla audinu upravila ji krapánek zepředu) a začaly patálie s Maldita Kombi( to je moje jméno pro tu příšeru). Byla totiž začarovaná. Co cesta, to průšvih. Ne, že by tady nebylo dost pajšovaných aut, je to většina. Problém je, že s takovým autem si za hranice nezajedu. Takže zpět za majitelem, bla bla...bla. Advokát, dohadování..bla bla a hle, už je Maldita pryč a místo ní se leskne na sluníčku před domem krásná, o dalších 20 let starší, modrá kráska. Tentokrát z Německa, ty brazilské jsou většina Mau (guaraní slovo pro "pajšovaný"). Ta nová je, podle mě, zase krásná. Tak krásná, jak je stará. A ona je móc stará!
