important message!

„Mňau“
Po čase zdravím…no né, že by se nic nedělo…ale to víte, jak se člověk zažije, přijde mu vše tak všední, že má pocit, že není co sdělovat
Dnešek byl nevšední, mám pocit, že vám něco přece jen sdělím.
Noc byla perná…ne, že bych někde šoumenila, naopak, zalezla jsem pod moskytiéru už po 10 hodině! Ale hromy a blesky nedaly mi spát!!! Ráno jsem si ověřila, že je fakt ráno…no jo, nebylo to poznat…černočerná tma. A déšť, hromy a blesky…zašla jsem tedy naproti do krámu, koupila čerstvé „ chipas“ a očekávala Evku…mou nejoblíbenější rosničku, která nikdy neklame. (když se přiblíží, bude sněžit na pláži a nebude sníh na horách)
Déšť stále neustává, prádlo se v něm pere už víc než 30 hodin a účast na výuce byla tuze nevalná…upozornili mě, že když tu prší, je vše jinak…stručně řečeno – když prší, tak se nic neděje, nic se nedělá a nikam se nechodí.
Proto jsem vybrala tento den pro zanechání této dlouho zamlčené a v budoucnu jistě opakované, veledůležité zprávy pro ty, kdo …... „MŇAU“
A já si brousím zoubky na zítra..páč určitě, ale určitě přestane pršet! Vyschne mi hamaka a ranní tereré bude o5 venku!

tryskem Paraguají

Haga su pedido de chipas!

„Haga su pedido de chipas para las Pascuas“…chipas, chipas chipas…budí mě každé ráno pokřik v ulicích. Jojo, a tento týden ještě víc, páč budou velikonoce…což pro nás neznabohy zas taková událost není, ale tady to je sláva. Katolická církev zapustila kořínek a ten, snad díky rozsáhlému systému zavlažování rýže, se uchytil a rozrostl po cele Paraguay. A tak se připravuje, tak jsem pojala školu taky velikonočně, konečně posuďte sami z fotek…nominovala jsem se na pozici od základní školy vytoužené – nástěnkářka, uvařila vejce, rozdala štětce a připravila povídání o českých velikonocích. Zaujalo mě, jak jsme si oblíbili velikonoční pondělí a přestylizovali ho na takovou tu „našu kalbu“… a ostatní, mnohem důležitější velikonoční dny, jsme vypustili. Nu, ale odzačátku. V sobotu jsem byla pozvaná na oslavu 80tin. Prý ať vím, jak se to tu slaví. Když jsem tam došla, šla jsem skoro do kolen. Sál, za jaký by se ani kroměřížský kulturák nemusel stydět - nazdobeno, vyšolicháno, pozváno odhadem 300 – 400 lidí…živá muzika, švédský stoly..všechno…ale to prý nic není, protože 15tiny tady slaví ještě větší…kolikrát až 1000 lidí pozvou…musím přiznat, cítím se trochu ošizená, na moje patnáctiny si nepamatuju. Ale kdo z nás jo, že?
Nu, takže za zvuků 4 kytar se účastníci dali do trsání a nenápadně porušovali postní čas…jak se říká v Maroku –„ Aláh do not see“.:-) Jelikož pan doktor oslavenec je ukrajinského původu, brzy se naženou Nasti podobné holčiny v krojích a za zvuků ukrajinské hopsahejmuziky se dají do trsání. Tváře všech přítomných spolehlivě odhalují jejich původ…je tu hodně imigrantů. Přesto nezapadám…a toužím po nápisu na čele, dokazujícím 3 základní otázky: můj původ, výšku a velikost nohy. Z oslavy mizím po půlnoci a za doprovodu fenky Loly ovíněná kráčím domů, výsledek- roztržený gatě, Lola je holt hravá.
Nedělní ráno – smrtná neděle. Je tomu už hódně let, co nás tři sestry mamka přestrojila do červených šatiček a my vyrazily koledovat, krákorajíc: „ Smrtná neděla, kdes tak dlouho byla….“ Pomačkaná jsem se probudila v 6:30 a vyrazila do kostela…tento den se u nás světí kočičky, tady kytice z palmového listí. Byla jsem tam mezi prvními, neboť i mše se konala stylem: hora Paraguayana, to znamená minimálně 3x akademická čtvrthodinka skluz. Kněz mě pobízel: „ Adelanteee, adelantee…“ a tak jsem vešla…a byla jsem tam, v kostele. Hu! Co teď, co mám dělat? Jak se mám tvářit? Asi svatě..hmm, neumím, 5 minut váhání a rozjímání a s přehledem nad malými přicházejícími indiány jsem přešla svatostánek, co pálil pod nohama a vyrazila zpět do postele do čertova lože, dospat to přesvaté ráno.(foto - http://sususenka.rajce.idnes.cz/