Zdravím po čase. Jistě mnozí začali už dumat, jestli jsem nezmizela v pralese(on tu teda ani žádný nezbyl - všechno je vykácený), nebo jestli jsem nešlápla na jednoho z chlupatých koní...není tomu tak, stále se nacházím na jižní polokouli, snažíce se předat jazyk zvučný český našim krajanům. V tomto příběhu nehledejte žádnou hlubší zápletku či myšlenku, je to příběh plytký, hodný dnešní středeční deštivé noci. Co se odehrálo nového? Nemnoho, ale něco přeci. Tak například: pan Daniel Marek(krajan z města Encarnacion), jehož rodina pochází ze Zlína, navštívil Českou republiku. Krátce po návratu mi Daniel barvitě líčil, že nejlepší WC v ČR mají moji rodiče v Kroměříži. To je, dle mého názoru, velká lichotka, protože pohodlí toalety, a na tom se jistě schodneme, má mnoho pozitivních vlivů na výsledek celé "akce". Co to plácám, chci jen říct, že tato opěvovaná toaleta je vyjímečná tím, že prkýnko na záchodě v Kroměříži(přesnou adresu z kapacitních důvodů raději neudávám) pochází z Paraguaye. Ano, dovezla jsem domů jako dar záchodové prkýnko. Co na tom? Indiánské náramky, dečky, yerbu maté, či (pašované) papoušky vozí každý, já dovezla věc velmi praktickou - záchodové prkýnko. Důvod je prostý. Byla jsem z tohoto měkkého prkýnka, které při dosednutí vydává jemné "pšššttt" v domě u Marků tak unešená, že jsem neváhala a vyrazila na nákupy. Když jsem vytoužené prkýnko objevila v jednom železářství, nadšeně jsem vysvětlovala bulvy valícímu prodavači, že toto prkýnko pocestuje do Evropy. Výraz jeho tváře byl jasný, měl mě za vola. To mě neodradilo, vybrala jsem ze tří měkostí to nejměkší prkýnko a nacpala ho do batohu. Ve výrazu celníků, kteří si mě v Argentině vybrali jako školící subjekt pro novou celnici a psa celníka, byl znát téměř soucit. Ale nakonec jsme se zasmáli a já jela z prkýnkem dál. A tak je prkýnko v Kroměříži a bylo doceněno i ( a doufám že nejen) naší milou návštěvou. Měkké prkýnko ale nezaujalo jen mě. Jedno letělo i na Nový Zéland. Moje kamarádka Ivka byla z lehkého dosedu taky nadšená a hned si jedno koupila. Klasický suvenýr je klasický suvenýr. Položíte ho na polici, tam se na něj práší...ale toto prkýnko, pánové a dámy, na tom si smítko prachu ani nesedne, vydá lehké "pššttt" a potěší každého, kdo si libuje v lehkých dosedech.
(Mimochodem, má-li někdo zájem o trochu serióznější čtení, než o chlupatých koních a záchodovém prkénku, můžete navštívit můj paraguayský blog na IHned.cz (http://suchomelova.blog.ihned.cz/c1-52163740-viva-paraguay), nebo v internetovém časopisu o krajanech Krajiny češtiny, který je ke stažení na webu DZS.)
