Itálie, Německo, Anglie, Portugalsko, Španělsko, Indie, Rakousko, Dánsko, Jordánsko a konečně taky Paraguay. To je můj skromný výčet zemí, kde jsem byla v nemocnici. Tentokrát jsem to ale nebyla já, kdo byl léčen(dá-li se to tak nazvat tady). Takže hezky popořádku. Od Virgilia maminka byla operovaná a řekli jí, že bude potřebovat krev, tak ať dohodí 4 lidi. Tak jsem se přihlásila, když budou chtít moji krev(což bych se popravdě divila), tak že dám. Opět jsem se přesvědčila o kvalitě zdravotnictví v Paraguayi. Ale od začátku.
Julia upadla v noci na schodku a už se nepostavila, ráno svištěla k doktorovi, ten jí řekl, že je to psychologický, ať si vezme brufen a že to přejde. Světe div se, nechodila, ale rentgen netřeba. Druhý den jeli k jinému doktorovi, který už zapnul mašiny a udělal snímek kosterní, ale nic neviděl. Den následující, scéná třetí, Julia jede zase k doktorovi a tam už si doktor konečně všiml, že má zlomený femur. (popravdě, když jsem viděla ten snímek já-laik, tak nevím, jestli se doktoři kam se všichni doktoři předtím dívali, bylo to vejpůl). Příběh tedy pokračuje v nemocnici. Připadlo mi zvláštní, že by nám jen tak sosli krev? Bez testů? Naštěstí to byl informační šum a odběr krve tu podléhá stejným pravidlům, jako jinde ve světě. Plus bod pro Paraguay. Nakonec žádnou krev nechtěli..někdy prý musí operovaný sehnat dárce, někdy mají dost. Manžel Julie mezitím vyrazil shánět nové "součástky" pro Julii. S lístečkem vyrazil, jak do potravin. Nakoupil nový platinový kloub a ještě pár věcí a hurá, může se operovat. Napadlo mě, jestli anestetici používají kladivo. :-)
Do nemocnice jsem vkročila plná zvědavosti. Jeden výtah nefungoval, druhý nejel,protože tam nastoupilo o pět lidí víc než mělo, a tak jsme šli po svých. Nejvíc mě překvapilo, kolik lidí může být najednou na návštěvě v pokoji. Návštěvní hodiny neexistují. Syn Julie, Christian, zůstane dnes v noci se o ni starat. Sestry vymění prostěradla, dají léky a kapačku, ale osobní hygienu si každý musí zajistit sám. Kdo si nemůže dojít, tak tam má někoho z rodiny a ten mu pomůže. Julie mi šeptá, že tam v noci po stěnách lozí švábi. Uff, odfrknu si a zavzpomínám na svůj pokojíček v opavské nemocnici. Teď už to vím. To vám byla paráda!:-)To mi se máme v nemocnici jako v hotelu, čajíček, kafíčko, čisťounko, smrádek Sava ...prostě vata.
Tož tak, přátelé a kamarádi. Tak jsem to zmapovala a myslím, že bude lepší, když se nikomu v Paraguayi nic nestane:-)
