Sešel se rok s rokem a v Coronel Bogado propukla sláva Dne imigrantů. Zní to honosně, ale zjednodušeně řečeno - bude zábava..taková ta klasická, barevná, slunečná zábava. Jednotlivé spolky otevřely stánky, něco málo s ruční výroby, hodně sladkého a prý někde byly i halušky..já je ale nenašla:-( Mou pozornost upoutává láhev v ukrajinském stánku s názvem " перестройка". Neodolám a koštuju hospodářskou reformu v podobě tekuté. Jsem ale zklamaná, představovala jsem si to jako nepitelný vodkový nápoj..a ono to tady pojali jako přeslazenou ovocnou štávu...musím mrknout, kde je pravda, typuju to na půl cesty.
Na pódiu něco vyřvává "komentátor" a z toho co se donese k mým uším usuzuju, že ho klidně můžu zařadit do škatulky " neposlouchat". svátečně oblečení hosti se hemží, stojí frontu na "asado"(pečený maso) a sledují juchot na pódiu, kde se střídají taneční soubory jak na běžícím pásu...točí se a točí a juchají. Připadám si jako na zábavě někde na vesnici na Moravě.
Vše sleduju nenápadně ve stínu české vlajky, kterou jsme vyvěsili v českém stánku. Tři dny před touto fiestou jsme kuchtili a kuchtili..a tak dnes prezentujeme tu naši kotlinu klasickým VKZ a gulášem. Taky cukroví jsme napekli. "Asado" je pro všechny " numero uno", ale úspěch sklízí i naše české dobroty a nakonec prodáme vše, kromě pár porcí gulášku. V tomto slunečném dni, zahalená v odéru guláše, zastesknu si po oroseném českém pivečku...vyrazím proto na obhlídku a vracím se s láhví průměrného piva. Ale jednooký je mezi slepými král, takže si ho náležitě vychutnávám.
Při pohledu na všechny ty kroje, tradiční hudbu běloruska, ukrajiny, polska, česka, atd. mě napadá, jestli opravdu tito lidé věří v to, že toto je ta kultura jejich země. Jistě to tak někdy bylo, ale je to poněkud zmražený pohled na tradice. Je to přesně to, co přinesli jejich rodiče...
Sedím teda pod tou vlajkou a vzpomínám jak to říkala paní soudružka učitelka z těma barvama? Bílá jsou vlasy pana soudruha Husáka, modrá uprostřed jeho oči, a červená jeho rty...otřesu se a radši si dám to pivo:-) Z davu se vynoří opentlení koně, v zápřahu táhnou trakař a na něm za doprovodu harmoniky a bubnu falešně ječí tři ženy ukrajinskou písničku. V zatáčce se kola trakaře nalevo bezvládně točí ve vzduchu, chlapík s garmoškou nakloní se tedy napravo a za monotonního, pohřebního rytmu bubnu se jede dál...ženy stále kvičí. Napadá mě, kolikrát už byla každá tradice sežraná, přežvýkaná, strávená a vyplivnutá zpět na světlo denní:-) a kdoví, jak ta písnička vůbec měla znít?
No comments:
Post a Comment