Fotbal, fotbal, fotbal...a ještě jednou - fotbal. Muži, ženy, děti, mimina, babičky, dědečci, dokonce i psi - všichni se vzorně oblékají do červenobílých mundůrů a fandí! S těma psama si nedělám srandu, opravdu běhají po ulici psi v bíločervených pruhovaných trikách:-)
A já fotbal taky miluju. U mě to začalo tady...najednou jsem cítila, že fotbal je vlastně super.
Je ticho, utichá i jinak věčně rušná calle principal, motorky mizí nevím kam, rušné město se náhle mění v oázu klidu a pohody, nikde nikdo. A tak já vyrazím do ulic a užívám tu změnu. Je to, jakoby měl skončit svět a všeci už odletěli jinam. Tento pocit brzy přeruší nadšené výkřiky při "skorogólu". Gól zní jinak. Drív než se naděju, bere Lola nohy na ramena a panička nepanička mizí v nejbližším domě. V tom se ozvou rány, petardy, jekot...
Na pondělní zápas Paraguay-Japonsko jsem se vyzbrojila kamerou a vyrazila do štrýtu. V prodejně televizorů zjevně nemohli vybrat typ TV, na které tento zápas budou sledovat, a tak vystrčili ven všechny, vytáhli si židle a sledovali všechny. (Možná byly jejich motivy čistě praktické - pro jistotu, kdyby některá klekla:-)
Potkala jsem pár psů v červenobílých trikách a vyčkávala na výsledek..bylo to napínavý a Paraguay poprvé v historii klasifikovala do skupiny nejlepších 8 týmů světa. Oslavy, které následovaly, bych jen s těží popisovala...a tak mrkněte na video, jakou radost dělají míče v brance. Jsem fotbalový barbar, ale toto byla sranda:-)
No comments:
Post a Comment