Už nevedu...

Tak zase ve stereotypu všedních dní...výuka, knihy, internet, procházky s Lolou, výlety na kole, krajanské schůzky, tereré...
Snažím se zvolnit tempo - "hodit tam kvalt". Jsme akční a uspěchaná společnost - my, Evropani. Většina lidí tady posedává celé dny před obchůdkem, jehož sortiment vyvolává vzpomínky na předrevolučního kroměřížškého Fochra)a srkají tereré. Kdyby všichni pracovali tolik, co nepracují, obávám se, že by Paraguay ve výrobě předběhla i tryskovou Čínu. Ale moc se tu toho nevyrábí, tak co...Náhodou zrovna v letošním roce prý vyvezla Paraguay více hovězího masa, než hovězí magnát Argentina.( Bude to snad tím, že si Argentinci všechno sežrali?)
Děti se začaly učit na nové nástroje, a tak stojím u zrodu jediné české kapely v Paraguayi...pocit z toho mám pravda radostný. Už se těším, až si to děcka pošlapou ulicemi Coronel Bogada troubíce, že šly panenky silnicí...
Taky bych ráda oznámila návrat koní. Ne těch 4 nohých, ale těch 7mi nohých, chlupatých. Dlouho jsem se domnívala, že velcí chlupatí pavouci, kapibary a opice jsou na jihu Paraguaye historií. Ráda bych dodala, že jsem se v této věci(a mnoha dalších)spletla. Možná proto, že z kapibar a opic je narozdíl od tarantulí dobrá pečínka, je už ve volné přírodě zřídka potkáte, zato na pavouka narazíte poměrně snadno. V nedalekém Carmen del Paraná jsem minulý týden skoro přes jednoho přebruslila...naštěstí jsem si ho, díky jeho velikosti, všimla včas a mohla tak aktivně odbudovávat tuto nelogickou (vždyť zrovna já jsem ho přerostla zhruba 1000x)fobii.

Současně bych ráda zveřejnila další perličku k tématu: elektrika.
Připomeňme si ale krátce, co už se stalo...absolvovala jsem dvoumetrový let se schodku třídou nazád po vlastní(zjevně neúspěšné) opravě lampičky. S problémem probíjející sprchy mi sdělil mechanik, že to je tak normální, že když se sprchuju, tak na regulátor nemám šahat a je to. Následně jsem dostala ale mnohem lepší radu, a to - sprchovat se v gumových ťapkách. Mám ale nový poznatek. Také vařit na elektrickém šporáčku se doporučuje v pantoflích, jedině tak totiž nevedu... Věřte či nevěřte, posledně mě kastról vykopal z kuchyně.

A tak jde život tady v Paraguayi...ahoj, příště.